Tak nám chtějí přeoperovat Boha

Německá ministryně pro rodinu už si brousí skalpel. Vedena přikázáním „Nevezmeš gender Boží nadarmo“ zavelela k boji za Boha lepšího, rodově neutrálního, politicky korektního.

Zatím pouze v Německu, ale co je dnes v Berlíně, zítra snadno přijde na pořad dne v Bruselu, pozítří ve Štrasburku a napřesrok možná i v New Yorku. A to nás teprve čeká ta pravá Božská komedie.

Protože Němci, ti to ještě nějak ustát mohou. Aspoň na formálně jazykové rovině. Ale co si mají počít takoví Italové nebo Francouzi, jejichž mateřština mluvnickou kategorii středního rodu vůbec nezná? Ach ano, v těchto tmářských zemích skutečně nelze jinak, než aby to či ono bylo buďto ten či onen, nebo ta či ona.

Nepočítejme ovšem s tím, že francouzština a její románské sestřičky zafungují jako neprůstřelná hradba, na niž bude munice lingvistických blouznivců krátká. Raději se připravme, že nějaká osvícená duše zavdá podnět k sestavení vládních komisí, jimž připadne úkol zavést do těchto nedovyvinutých řečí členy, zájmena či koncovky středního rodu.

Kšeft to taky bude přímo božský, jelikož nepůjde jen o přepsání slovníků, mluvnic apod., ale i veškeré dosud publikované literatury, poezií počínaje a zahrádkářskými příručkami konče. A samozřejmě také o jejich vydání. Ale co – zdroje přece jsou.

Rozumí se samo sebou, že tyto komise budou jmenovány tak, aby na klaku tvořenou jedním lingvistou, jedním spisovatelem, jedním redaktorem a jednou učitelkou připadlo cca 8 absolventů oboru gender studies, 6 sociologů, 10 politologů, 12 právníků, 16 občanských aktivistů a 2 laktační poradkyně.

Ještě než začneme uzavírat sázky, jak to celé dopadne, zkusme zhodnotit svou vlastní, českou situaci. Jsme na tom ještě docela dobře. Kromě odnepaměti zažitého středního rodu máme po ruce rovnou i příslušný výraz, tj. božstvo. Nemusíme tedy nic nového vymýšlet a mudrovat, jestli slovo bůh transformovat v bože a skloňovat je podle vzoru kuře, či dát přednost božení a řídit se vzorem stavení.

A šťastnou shodou náhod se rovněž můžeme ihned začít modlit: Rodičovstvo naše, jež jsi na nebesích... (A modlit bychom se měli hodně usilovně, protože choutky diktovat jazyk z moci úřední obvykle o ničem bohulibém nesvědčí.) Ukřižovanému křesťanskému Mesiáši pak vložíme do úst: Božstvo mé, božstvo mé, proč jsi mne opustilo?

Otázkou zůstává, zda jsme na tom nějak výrazně lépe než on, poněvadž se zdá, že i nás začíná ledacos opouštět. Např. ten rozum, ta příčetnost i to jasné vědomí.

Povím vám, že zastupovat zde inkvizici nikoliv jazykovou, veskrze nenásilnou a lidumilnou, nýbrž tu „starou dobrou“ nebo snad nějaký koncil, nevím, nevím, co bych s tou ženskou provedla. Každopádně bych si rozmyslela, jestli se vůbec zabývat takovými žabomyšími kauzami, jaké představovali nějaký Bruno, Hus či Savonarola.

Nicméně s přihlédnutím k našemu dnešnímu poměrně kultivovanému milieu bych paní S. doporučila, ať zváží, jestli svou pravdu zvěstovat i svým muslimským spoluobčanům. Proslýchá se totiž, že jsou na jakékoli poznámky o jiném než mužském rodě božských bytostí dost hákliví. O své zkušenosti se s ní jistě ochotně podělí jeden spisovatel, jenž delší dobu žije v Británii.