Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

30. leden 1933 otevřel cestu k naději

26. 02. 2013 14:02:00
konstatoval ve svém projevu u příležitosti uctění památného dne, kdy byl úřad říšského kancléře svěřen do rukou světoznámého bavorského malíře, poslanec František Vobtáhlo.

„Toto datum je symbolem nové etapy naší historie, jež znamenala konec nadvlády světového židovstva, snížení nezaměstnanosti a rozvoj průmyslu, zejména pak zbrojního, což k nám přijížděli obdivovat i zahraniční odborníci,“ zněla další část této podnětné řeči.

Natolik podnětné, že přítomné policisty podnítila k okamžitému zatčení řečníka, neboť ten byl tímto – stejně jako před časem jeho kolega Rath – přistižen přímo při páchání trestné činnosti, v kteréžto situaci lze trestní stíhání poslance zahájit ihned, tedy bez předchozího souhlasu Poslanecké sněmovny PČR.

Jeden z přítomných Vobtáhlových sympatizantů, kteří se ke své škodě nemohli sejít přímo u malířova hrobu, neboť místo jeho posledního spočinutí není známo, na policisty rozhorleně pokřikoval: „Nechte ho, nechte ho! Vezměte si, že třeba takový pan Gabčík a ten druhý věděli, že ta doba má nějaké zákony, které porušili. Byli provokatéři, takže bohužel.“

Tak nám toho imaginárního Vobtáhla nakonec sebrali, paní Müllerová. Ale ta Semelová, holka jedna houževnatá, se pořád drží...

A nejspíš se udrží ještě dlouho. Upřímně řečeno, její zatčení by beztak neznamenalo žádnou velkou výhru. Lenina taky kdysi zatkli, a přece mu to nezabránilo v tom, aby dal o dvacet let později vystřelit z Aurory.

Problém ostatně vůbec není v paní Semelové. Paní Semelová je paní Semelová a s jejími názory nikdo nehne. A problém koneckonců nejsou ani další ortodoxní vyznavači životního díla masového vraha, toho, u jehož hrobu si s ní dali sraz.

Problém je mlčící většina. Potažmo ta její část, která – sice mlčky, ale přece jen – stále častěji uznale přikyvuje výrokům, že „už je to dávno“.

Že zlo, které se odehrálo dávno – a nesejde na tom, jestli toto dávno představuje 20 nebo 200 let –, už vlastně žádným zlem není.

V tomto kontextu už dnes není namístě štítit se nacistických myšlenek, ba měli bychom je dokonce přijímat s ještě větší shovívavostí než ideologii marxisticko-leninskou, jelikož vláda hnědých skončila podstatně dříve než panství rudých.

Zlo už nejsou ani čarodějnické procesy, obchod s otroky a otrokářské režimy jako takové, zlo není apartheid a holokaust, zlo není reconquista ani vražedné řádění Ivana Hrozného, zlo není genocida původních obyvatel Ameriky.

Je to staré, takže je to v pohodě. Pročež je žádoucí, abychom se na to všechno podívali objektivníma a střízlivýma očima, očima zbavenýma zbytečných emocí.

V zájmu nezaujatosti. Téže nezaujatosti, kterou by paní Semelová tak ráda prosadila do hodin dějepisu, resp. do těch učebnicových pasáží, jež pojednávají o zločinech historicky poslední totality na našem území.

V zájmu téže nezaujatosti, již se snaží projevovat ona přikyvující část mlčící většiny. Ale můžeme jí tuto snahu zazlívat (tedy té většině)?

Můžeme jí to zazlívat, když se pomalu ale jistě necháváme – leckdy i sami sebou – přesvědčovat, že nezaujatost neboli emoční neangažovanost je známkou intelektové vyspělosti? Že emocemi se dávají ovládat toliko osoby ducha poněkud mdlejšího a romantičtí blouznivci (což je ale v podstatě totéž)?

Můžeme to té mlčící většině zazlívat, když mnohdy spolu s ní podléháme představě, podle níž máme jedinečnou příležitost účastnit se dalšího pokusu o vyprojektování nového, lepšího člověka, když jsme sami s to uvěřit tomu, že člověk budoucnosti, člověk-ideál, je bytost oproštěná od emocí a citů?

Ráda přijmu cejch zpozdilce, staromilce či reakcionáře. Popravy nevinných a likvidace budoucnosti jejich rodin až do třetího pokolení, koncentráky, mučení, bezpráví, genocidy... to všechno – ale nejen to – jsou totiž věci, na které se nezaujatě a bez emocí podívat nedokážu. A ani to dokázat nechci. Za žádnou cenu.

Protože jestli se jednou skutečně podaří vyšlechtit člověka bez emocí, člověka za všech okolností střízlivého a nezaujatého, bude to největší zrůda, jakou kdy svět spatřil. Takže v tomhle projektu se mnou laskavě nepočítejte.


Původní výroky, které tento článek parafrázuje: výňatek z projevu paní Semelové (najdete ho v závěru odkazovaného článku); prohlášení "muže z lidu" a únorová "cesta k naději" (nadpis a druhý odstavec).

Autor: Helena Čížková | úterý 26.2.2013 14:02 | karma článku: 17.31 | přečteno: 816x

Další články blogera

Helena Čížková

Co víš o svém sousedovi?

Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.

12.1.2016 v 20:23 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Helena Čížková

Transka... aneb Jak si připadat jako ufon

Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...

9.10.2015 v 16:27 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 3061 | Diskuse

Helena Čížková

Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...

Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.

20.9.2015 v 22:40 | Karma článku: 33.00 | Přečteno: 2384 | Diskuse

Helena Čížková

Pořiďte si trendového Downa

Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.

15.9.2015 v 19:19 | Karma článku: 23.57 | Přečteno: 799 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stepan Kutaj

Nazev neni

Povidka z letadla... Nevim jak ji nazvat... Poradite? Pardon za chyby! "Dobre rano lasko", rekl John a podival se do krasne hnedych oci Hannah a pohladil ji po vlasech a zaroven ji polibil na tvar. "Jak jsi se vyspal

18.8.2017 v 22:38 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 98 | Diskuse

Libuse Palkova

Verbální diarea

Taky máte pocit že takzvaný informační šum přešel v ohlušující rachot? Všichni mluví a nic nesdělují, nikdo nikoho neposlouchá, a když už něco zaslechneme tak tomu stejně většinou neporozumíme-většina lidí se už ani chápat nesnaží

18.8.2017 v 19:56 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 263 | Diskuse

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 551 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 701 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 794 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1717
...raději to nebudeme rozmazávat. Více na Jazyková inkvizice

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.