Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Kdo je tady nejchytřejší

27. 05. 2014 17:34:18
O soutěži „Nejchytřejší Čech“ se na tomto serveru psalo. Když začínala, po prvním kole. „Co je to zase za blbinu“, řekla jsem si. Ale zvědavost mi nedala a pustila jsem si internetové vysílání.

Pustila jsem si ho urvaná z pracovních povinností, unavená každodenním životem, který mi navzdory mému nevyléčitelnému optimismu poslední dobou moc objektivních důvodů k radosti nepřináší. A hleďme – relaxační účinky se dostavily.

Možná je ta soutěž blbá, možná je komerční, velmi pravděpodobně není zcela objektivní. A hlavně – každý druhý by ji zaručeně dokázal vymyslet tak, aby byla zajímavější, náročnější, hodnotnější. Každopádně by to dokázala většina mých známých z prostředí, kterému se, jak jsem si všimla, poslední dobou říká „pražská kavárna“.

Jenže já stárnu. Asi. Nebo přinejmenším s postupem věku dospívám k něčemu, co jsem pozorovala u své babičky, které ovšem bylo tenkrát dvakrát tolik let než dnes mně.

Včera jsem si pustila finále. Se zpožděním několika dnů, což je typické; ano, jsem opožděná a většina aktuálních věcí mi uniká. Ale důležité je, co jsem viděla: hezké, sympatické, milé lidi, kteří se nebáli; kteří si neřekli a stejně je to trapné; co bych ze sebe dělal šaška; je to pod mou úroveň... Prostě „do toho šli“. Pokusili se (což považuju za setsakra hodnotné).

Nevím, jestli jsou opravdu nejchytřejší, a už vůbec nevím, jestli by se nejchytřejší Čech (nebo Moravan, jak podotkl jeden ze soutěžících) vůbec najít dal. Dost možná nikoli.

Ale... jak je to s tou babičkou. Babičce bylo osmdesát, byla to prostá žena s prostým, jednoduchým, byť nikoli vždy snadným životem. Ale když jí bylo těch osmdesát (a mně patnáct, šestnáct), říkala, že jí dělají radost takové „blbiny“ jako pohled na hezké, chytré, slušné lidi.

Seděla na lavičce před domem, kolikrát celé hodiny (hej! dělají to ještě dnešní babičky? dělá to vůbec někdo?), a prožívala čistou, možná docela naivní radost z toho, jak to „těm mladým“, co chodí kolem, sluší, jak jsou bystří, milí, nadějní.

Tehdy jsem to měla za klišé. I když dnes nevím, kde by k němu babička přišla. Na intoušské pózy si nepotrpěla; ostatně nejspíš ani nevěděla, co je to intouš. Prostě jen žila a byla a z nějakého záhadného důvodu měla pocit, že to žití a bytí je koneckonců vcelku hezké.

A já asi fakt stárnu. Jednotlivé díly soutěže jsem si pouštěla vždy po půlnoci a hlavně proto, abych se od práce nepřesouvala rovnou do postele, jen a jen proto, abych se předtím ještě trochu pobavila, když už pořád jen makám... a makám... a makám.

A bylo mi hezky. Neznám ani jednoho ze soutěžících a je mi celkem fuk, že soutěž možná sloužila jen k tomu, aby si televize „zvedla sledovanost“. A třebaže jsem k ní zpočátku přistupovala skepticky, líbila se mi. Nechtěla jsem od ní koneckonců víc než zábavu, relax, uvolnění. A říkám si: co je na tom špatného? Nebo: bože, je to snad málo?

Jinými slovy: jako malý fakan (nebo stará babička) jsem se upřímně radovala, že „máme“ v téhle zemi (a nejspíš i kdekoli jinde na světě) milé, chytré, hezké lidi; a že svět není tak úplně příšerný.

Ano, ta soutěž je jen komerční produkt. Budiž. Ale ti, kdo se jí zúčastnili, komerční produkty nejsou. Jsou (a jistě ne sami) reprezentanty naděje na lepší zítřky. Jo, já vím, ať žije patos a dětinský optimismus; ale já už jsem dospělá dost dlouho, a tak se za něj už ani nestydím.

Autor: Helena Čížková | úterý 27.5.2014 17:34 | karma článku: 12.30 | přečteno: 514x

Další články blogera

Helena Čížková

Co víš o svém sousedovi?

Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.

12.1.2016 v 20:23 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Helena Čížková

Transka... aneb Jak si připadat jako ufon

Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...

9.10.2015 v 16:27 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 3061 | Diskuse

Helena Čížková

Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...

Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.

20.9.2015 v 22:40 | Karma článku: 33.00 | Přečteno: 2384 | Diskuse

Helena Čížková

Pořiďte si trendového Downa

Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.

15.9.2015 v 19:19 | Karma článku: 23.57 | Přečteno: 799 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stepan Kutaj

Nazev neni

Povidka z letadla... Nevim jak ji nazvat... Poradite? Pardon za chyby! "Dobre rano lasko", rekl John a podival se do krasne hnedych oci Hannah a pohladil ji po vlasech a zaroven ji polibil na tvar. "Jak jsi se vyspal

18.8.2017 v 22:38 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 98 | Diskuse

Libuse Palkova

Verbální diarea

Taky máte pocit že takzvaný informační šum přešel v ohlušující rachot? Všichni mluví a nic nesdělují, nikdo nikoho neposlouchá, a když už něco zaslechneme tak tomu stejně většinou neporozumíme-většina lidí se už ani chápat nesnaží

18.8.2017 v 19:56 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 263 | Diskuse

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 551 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 701 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 794 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1717
...raději to nebudeme rozmazávat. Více na Jazyková inkvizice

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.