Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Zlo proti zlu

6. 08. 2015 0:22:29
V pohádkách je to jinak. Zlý král tady, hodný král tam; hodný princ před jeskyní, zlý drak v jeskyni. Dobro proti zlu, jasné jak facka.

Prostě archetypická situace. Pohádka, tedy ta pravá, která není určena primárně dětem, ale všem, kdo mají oči a uši, je totiž především nositelem archetypu. Je alegorií i analogií života, proto je tak působivá a poučná.

Jenže jakkoli je archetyp dobrý „mustr“ k cestě za poznáním, jeho spolehlivost není stoprocentní. Snad proto, že na tomto světě není stoprocentního vůbec nic.

Vychováni pohádkami máme dojem, že se vždy musíme rozhodnout pro jednu stranu. Pro tu správnou nebo aspoň správnější. Husité (jedna loupeživá banda), nebo křižáci (druhá loupeživá banda)? Příšerný antisemita Martin Luther, nebo zločinný papež Lev X.? Nacisté a fašisté, nebo komunisté? Islámský stát, nebo ajatolláhovský Írán? Neonacisté, nebo pobláznění sluníčkáři?

A ejhle, archetyp, přinejmenším jeden (dobro vs. zlo), selhává. Nefunguje. Ba přímo škodí. Nemůže za to. Můžeme si za to sami. Protože jsme nepozorní. Slepí a hluší.

Představa, že ten či onen konflikt (ať už válečný, nebo třeba jen mezi protivným šéfem a stejně protivným kolegou) nemusí být soubojem dobra se zlem, nýbrž jednoho zla se zlem druhým (případně i třetím, čtvrtým...), se nám bytostně příčí. Zaskočí nás. Nepřipustíme si ji, protože nás k ní nikdo nevychovával, nikdo nás na ni nepřipravil. Ani pohádky, jakkoli moudré.

Zlo proti zlu? Cože? No dobře, možná... ale jedno z těch zel přece musí být menší... A to si vybereme. Cítíme se k tomu povinováni. A právě proto stále dokola prohráváme. A trpíme.

Hitler byl zrůdný, to se vědělo; Stalin byl stejně zrůdný, což se ale moc nevědělo (nebo vědět nechtělo). Každopádně jsme se (nejen v tomto případě) řídili, asi podvědomě, heslem, že nepřítel mého nepřítele je můj přítel. Jen málo omylů je tak tragických jako tento.

Němci se na přelomu 20. a 30. let báli komunistů. Právem. A tak volili NSDAP. Nemůžu říct, že vyloženě neprávem, ale určitě krajně neprozřetelně. My, příslušníci států, které zažily nacistické hrůznosti, jsme si pak zase ve strachu před znovuzrozením nacismu zvolili komunisty. A vyměnili tak jednu diktaturu za druhou. Opět byli perzekvováni, vězněni či dokonce popravováni nevinní... ale opět, stejně jako nedávno předtím Němci, jsme si asi řekli, že to prostě musí být, že se nedá nic dělat a když se kácí les, tak prostě létají třísky.

Ale tak to není. Nebo to tak přinejmenším být nemusí. Stačí, když přestaneme bezvýhradně přijímat jeden z archetypů. Stačí se vymanit z představy, že pokud proti sobě dva bojují, jeden je nutně zlý a druhý nutně dobrý. Stačí si připustit, že nepřijatelní mohou být oba: v naší aktuální situaci apriorní nacista na jedné a islamista (potažmo jeho sluníčkářský fanoušek) na druhé straně.

Prosím, opravdu vás prosím, milí čtenáři: otevřete oči a vezměte rozum do hrsti. Rozum, kritický úsudek, je totiž naše jediná možná spása.

Autor: Helena Čížková | čtvrtek 6.8.2015 0:22 | karma článku: 20.62 | přečteno: 849x

Další články blogera

Helena Čížková

Co víš o svém sousedovi?

Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.

12.1.2016 v 20:23 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 1045 | Diskuse

Helena Čížková

Transka... aneb Jak si připadat jako ufon

Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...

9.10.2015 v 16:27 | Karma článku: 24.13 | Přečteno: 3061 | Diskuse

Helena Čížková

Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...

Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.

20.9.2015 v 22:40 | Karma článku: 33.00 | Přečteno: 2384 | Diskuse

Helena Čížková

Pořiďte si trendového Downa

Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.

15.9.2015 v 19:19 | Karma článku: 23.57 | Přečteno: 799 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Stepan Kutaj

Nazev neni

Povidka z letadla... Nevim jak ji nazvat... Poradite? Pardon za chyby! "Dobre rano lasko", rekl John a podival se do krasne hnedych oci Hannah a pohladil ji po vlasech a zaroven ji polibil na tvar. "Jak jsi se vyspal

18.8.2017 v 22:38 | Karma článku: 3.89 | Přečteno: 98 | Diskuse

Libuse Palkova

Verbální diarea

Taky máte pocit že takzvaný informační šum přešel v ohlušující rachot? Všichni mluví a nic nesdělují, nikdo nikoho neposlouchá, a když už něco zaslechneme tak tomu stejně většinou neporozumíme-většina lidí se už ani chápat nesnaží

18.8.2017 v 19:56 | Karma článku: 9.15 | Přečteno: 263 | Diskuse

Milan Šupa

O ženách a mužích dneška a o jejich devalvaci smyslu pro mravnost

Běda tomu, z koho pohoršení pochází! Je nanejvýš smutné, že právě touto větou třeba začít, pokud se chceme vyjádřit k působení ženy současnosti.

18.8.2017 v 15:15 | Karma článku: 12.34 | Přečteno: 551 | Diskuse

Martina Studzinská

Turíst? Zachvátčik?

O návštěvě naší metropole z pohledu jednoho ruského turisty. Nebo dobyvatele? Odpoví si už každý podle svého.

18.8.2017 v 14:29 | Karma článku: 16.99 | Přečteno: 701 | Diskuse

Pavel Nitka

Jak jsem potkal maminu aneb Není nad mateřskou lásku

Vždyť to přece každý ví. Malé dítě lásku své matky potřebuje jako Babiš advokáta, o tom se snad se mnou nebude nikdo přít. A jednu takovouhle milující maminu jsem včera potkal...

18.8.2017 v 13:02 | Karma článku: 25.11 | Přečteno: 794 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1717
...raději to nebudeme rozmazávat. Více na Jazyková inkvizice

Oblíbené stránky

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.