Jak to vidí Islámský stát
Na začátku všeho stojí jistý pan Todenhöfer. Německý politik, právník a žurnalista. Křestním jménem Jürgen. Tenhle člověk není žádné ořezávátko, žádný jelimánek. Sice mám k některým jeho – na můj vkus obecně příliš vstřícným – postojům k islámskému světu (a místy i islámskému extremismu) vážné výhrady, ale přesto musím obdivovat jeho vzdělanost, žurnalistickou profesionalitu a obdivuhodný, stručný a ryze informativní jazykový styl. A především musím (i když s nevelkým nadšením) uznat, že nejde o žádného sluníčkáře.
Sluníčkáři totiž zpravidla sedí u compu a nad šálkem kávy (nebo spíš bylinkového čaje) koncipují moudra konvenující tzv. neziskovým organizacím. Nepodnikají výlety do „srdce apokalypsy“ a nesnaží se tam hledat objektivní pravdu – třeba i takovou, která může kolidovat s jejich dosavadními představami – představami v jádru hodných, smířlivých lidí. Pan Todenhöfer tak ovšem učinil již mnohokrát, naposledy svou cestou do Islámského státu.
Je možná příznačné, že na něho mají pifku obě strany jednoho z dnešních sociálních konfliktů: jak sluníčkáři a jejich islamističtí „chráněnci“, tak i principiální xenofobové a náckové.
Ale konec omáčky, chci teď dát prostor několika krátkým pasážím z nejnovější knihy tohoto autora, konkrétně úryvkům několika rozhovorů, jež vedl s jedním z poměrně vlivných představitelů IS, jenž je ovšem „čistokrevný“ Němec, nikoli potomek arabských či tureckých přistěhovalců (otázky sázím modrou kurzívou, odpovědi běžným písmem; místa, která si podle mého subjektivního názoru zaslouží zvláštní pozornost, uvádím písmem tučným):
Znamená to, že když se 80 milionů íránských, iráckých a syrských ší’itů nebude kát a nepřestoupí dobrovolně k sunnitům, tak je všechny zabijete?
Správně, určitě je zabijeme.
80 milionů lidí?
Když to bude nutné (smích)...
...
Druhá otázka se týká našeho posledního rozhovoru. Tehdy jste řekl, že ší’ité mají možnost přestoupit k sunně. A že když to neudělají, tak je zabijete. Co se stane s křesťany, kteří nechtějí platit džizju?
To samé.
Taky je zabijete?
Ano.
...
I z křesťanů (děláte otroky)?
U křesťanů se to má tak, že mají možnost platit džizju a přijmout islám, nebo je zkrátka zabijeme. A jejich ženy pak zotročíme.
...
Znamená to, že jednoho dne chcete dobýt Evropu?
Ne, ne, my Evropu jednoho dne dobudeme! Ne že chceme, my to uskutečníme, tím jsme si jistí.
Jakou roli hrají v „Islámském státě“ jednotlivá náboženství? Jaká práva mají křesťané a židé?
Židé a křesťané … mají možnost platit v Islámském státě džizju, daň z hlavy neboli daň za ochranu. A když ji budou platit, samozřejmě budeme chránit je i jejich náboženství. Můžou praktikovat celé svoje náboženství. Pochopitelně pro něj nemůžou agitovat. Ale faktem je, že mají ochranu a můžou v klidu žít. Když ne, tak je všechny zabijeme.
...
A když ší’ité v Iráku a Íránu, a je jich na světě 150 milionů, odmítnou konvertovat, znamená to, že je zabijete?
Ano, přesně tak...
150 milionů?
150 milionů, 200 milionů, 500 milionů. Číslo je nám fuk.
...
To jsou ale velice tvrdé výroky, co tu pronášíte.
To, co pronáším, nejsou žádné výroky, nýbrž rozsudek islámu, který nad těmito lidmi bude vynesen, a to rozsudek za odpadlictví. Každý odpadlík bude usmrcen.
*** *** ***
Ke knize pana Todenhöfera jsem se dostala pouhou náhodou. Její česká verze vyjde koncem tohoto nebo začátkem následujícího roku (to spíše) v nakladatelství Ikar. S největší pravděpodobností pod lapidárním názvem Islámský stát nebo 10 dní v Islámském státě (to ještě není rozhodnuto).
Můj soukromý podotek: nedejte se otrávit první kapitolou, která opravdu vyznívá "sluníčkářsky". Věnujte pozornost věcným rozhovorům, popisům situací z autorova putování po Islámském státu – a zejména pak odvážnému počinu v podobě závěrečného dopisu, jejž pan Todenhöfer na základě svých osobních poznatků píše samotnému chalífovi.
Helena Čížková
Co víš o svém sousedovi?
Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.
Helena Čížková
Transka... aneb Jak si připadat jako ufon
Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...
Helena Čížková
Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...
Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.
Helena Čížková
Pořiďte si trendového Downa
Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu XI.
Aneb všichni Češi jsou tlustí, smrdutí, závistiví, xenofobní a tak nějak celkově úděsní; až na mě, samozřejmě.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu X.
Aneb jedna mírně (ale fakt jen mírně) obstarožní anketa na téma co si my Češi o sobě samých myslíme.
Helena Čížková
Chudá a frustrovaná
Moc se nesmějte. Ano, jsem (relativně) chudá, tj. nemám a patrně nikdy nebudu mít příjmy jako úspěšný advokát či ředitel bankovní pobočky.
Helena Čížková
Zlo proti zlu
V pohádkách je to jinak. Zlý král tady, hodný král tam; hodný princ před jeskyní, zlý drak v jeskyni. Dobro proti zlu, jasné jak facka.
Helena Čížková
Ufňukaná fotbalová pohádka
Aneb trocha nostalgie. Odpusťte mi ji. A – táto, odpusť mi i ty, že jsme si později přestali rozumět. Asi jsme oba něco zvrtali...
Helena Čížková
A už mě (s těmi uprchlíky) štvete...
Neznám právní definici pojmu „uprchlík“. Nejsem právník, jen jazykář, takže uprchlík je pro mě ten, kdo odněkud prchá – většinou odněkud, kde to pro něho není snesitelné. A předpokládám, že k tomu má své důvody.
Helena Čížková
Miloš Zeman coby ochránce církevních pořádků
Namísto znaménka před závorkou tohoto textu budiž přiznáno, že je psán z pozice člověka, jenž sám pro sebe nevidí jediný důvod k sympatiím vůči Miloši Zemanovi; nebo aspoň k smířlivému náhledu na něj. Prostě nic, co by přesahovalo meze apriorního přikázání „miluj svého bližního jako sebe sama“, které je sice moudré, leč nikoli v prvoplánovém, povrchovém měřítku, a na které se koneckonců coby nekřesťan taky můžu vykašlat.
Helena Čížková
Moje dítě je moje
A je mi jedno, jestli se to někomu líbí, nebo právě naopak. A jsem rozčílená. Velmi. Ani ne tak kvůli senátorům, kteří navrhli, aby chůvy musely mít minimálně středoškolské vzdělání v oboru psychologie, pedagogiky, zdravotnictví nebo sociální péče.
Helena Čížková
Kdo je tady nejchytřejší
O soutěži „Nejchytřejší Čech“ se na tomto serveru psalo. Když začínala, po prvním kole. „Co je to zase za blbinu“, řekla jsem si. Ale zvědavost mi nedala a pustila jsem si internetové vysílání.
Helena Čížková
Smrt jako mediální událost
Je 30. dubna, časomíra na mém počítači ukazuje 22 hodin a 42 minut. Iveta Bartošová, můžu-li věřit zpravodajským informacím, udělala poslední krok k ukončení svého života včera v 11 hodin a 29 minut.
Helena Čížková
Jasně, zavřete ho, až zčerná!
A vůbec – zavřete je všechny! A opovažte se udělat něco, co se nám, pravému a nefalšovaně lidovému lidu nebude líbit. Protože... víte, jak byste mohli dopadnout, ne?
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu IX.
A to je ta strašná země, země česká, průšvih můj? Dopis devátý aneb legendy o zbabělosti
Helena Čížková
30. leden 1933 otevřel cestu k naději
konstatoval ve svém projevu u příležitosti uctění památného dne, kdy byl úřad říšského kancléře svěřen do rukou světoznámého bavorského malíře, poslanec František Vobtáhlo.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu VIII.
A to je ta strašná země, země česká, průšvih můj? Dopis osmý aneb modlitba za konec klidu v Česku
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu VII.
A to je ta strašná země, země česká, průšvih můj? Dopis sedmý aneb slavný český rodák? A vy už jste někoho takového viděli?
Helena Čížková
100 minut
Pusťte si ten film. Ne proto, že je povedený, ani proto, že v něm hraje Meryl Streep. Ty důvody jsou jiné. A tohle není recenze. Ani omylem.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1744x
Více na Jazyková inkvizice