Dopisy z Gottlandu II.

5. 02. 2013 12:58:00
A to je ta strašná země, země česká, průšvih můj? Dopis druhý aneb krásná země, blbá země... kdo se v tom má vyznat

*** *** ***

Milý Mariuszi,

chodila jsem do školky, později do školy a měla jsem domov. A mám i vzpomínky...

Projíždíme podzimní krajinou...
„Naše země je krásná.“
Hm, asi ano, když to maminka říká. Venku jsou stromy, listí, nebe, zase stromy, louka, pole, kostel, domy... Je to krásné? Ošklivé to není. Ale krásné? Je to normální, je to všude. Krásné jsou princeznovské šaty, krásné jsou dárky pod stromečkem... To je jasné. Ale jestli je krásná naše země, to mi jasné není. Necítím to. Nevidím to.

„Naše země je krásná.“
Hm, asi ano, když to paní (pardon, soudružka) učitelka říká.
„A jsou tací, kteří by naší krásné zemi chtěli ublížit. A proto ji musíme chránit.“
Tomu už vůbec nerozumím. Jak my, malé děti, můžeme naši zem chránit? A před kým? Jo, aha, před fašisty. Ale vždyť fašisti už nejsou...

Ve školce, ve škole i doma. Tam všude mi říkali, že je naše země krásná. A mátli mě tím. Nedokázala jsem se do toho vcítit. A stejně tak jsem se neuměla vžít do dalších velkých slov a vět: Láska, úcta, ctnost, hrdost a pokora, hrdinství, soucit; miluji tě, ctím tě, pláču štěstím, raduji se, že se raduješ. A strašně jsem se za to styděla. Zároveň mi všechna taková prohlášení byla hrozně nepříjemná. Jejich slavnostnost mě dusila, a to doslova. Cítila jsem, jak mě při nich polévá divné teplo s kovovou příchutí. A tam, kde je solar, se ve mně něco svíralo a něco, co bylo uvnitř, chtělo ven. Vždycky jsem si oddechla, když ta nasládle významná chvíle pominula.

Když maminka říkala, že je naše země krásná, tvářila se zasněně a přivírala oči. Vypadala dojatě, ale pojem dojetí jsem tehdy taky nechápala. Učitelky se netvářily zasněně, nýbrž rezolutně a bojovně, jako by snad chtěly rozptýlit naše neexistující pochyby. Spolužáci se chichotali nebo se tvářili otráveně, případně vůbec nedávali pozor, já se styděla. Za ně, za sebe a možná tak trochu i za učitelku a doma za maminku.

Každopádně jsem pochopila, že se i ode mne žádá, abych přijala fakt, že naše země je krásná, jako holou danost, a také to slovně potvrzovala, přinejmenším tehdy, pokud se mě někdo zeptá.

*** *** ***

A potom se přihodilo cosi nečekaného, cosi, co mě dokonale popletlo a zamotalo mi to hlavu. Stalo se to před vánocemi, možná koncem listopadu, možná začátkem prosince 1979. Vyrazili jsme do Německa. Pochopitelně do NDR, které se lidově říkalo „Východní Německo“; co bychom také v onom roce dělali v tom druhém. Jeli jsme dvěma automobily, v jednom já, maminka, tatínek, dědeček a babička, v druhém teta, strejda, bratranec a sestřenice. Šlo o tzv. nákupní výlet. Samotná cesta mě ukrutně nebavila. Seděla jsem na zadním sedadle uprostřed, vmáčknutá mezi dědečka a babičku, oba nabalené v tlustých zimních kabátech, a myslela jsem, že se tou záplavou těžkých vlněných látek zalknu.

Dospělí si povídali, já taky směla zasahovat do hovoru. Vyptávala jsem se na rozdíly mezi „hodnými“ a „zlými“ Němci a tak podobně. Chvílemi však ostatní rozmlouvali, jako bych u toho nebyla. A dopustili se dramaturgické chyby.

„No jo, tohle tam musíme koupit, a taky se chci podívat po tomhle a tamtom. Ještě by tam měli mít tohleto, jo, a ještě tamhleto se tam prý taky dostane...“

„Jo, to nebude problém. Kdepak tam, tam oni mají to i ono, to my u nás nemáme, umějí si obstarat leccos, to jen u nás nic nejde.“

„Máš naprostou pravdu, to ví ostatně každej, to je stará známá věc, u nás všechno stojí za prd, my jsme prostě hrozný. Oni jsou mnohem lepší, jsou na tom o hodně líp, navíc jak mají všude hezky čisto a uklizeno, no jo, Němci, to jen my Češi jsme tak blbí, jen ta naše podělaná země je tak blbá a nemožná.“

To už jsem to nevydržela. Rozbrečela jsem se a mezi vzlyky jsem křičela: „Co to říkáte? Jak můžete říkat, že je naše země blbá? Vždyť je přece krásná a všechno máme, já mám všechno, mně nic nechybí, uáá-hů.“

Rázem se všichni čtyři vzpamatovali a jeden přes druhého mě začali ujišťovat, že mám samozřejmě pravdu, že naše země je krásná, že jsou to jenom takové dospělácké řeči a že je nemám poslouchat. Na druhou stranu – snažili se mi přece jen nějak šetrně objasnit – je prý ovšem třeba přiznat si, že něco je v Německu skutečně lepší a skutečně tam mají něco, co my nemáme. Ale že to tak moc nevadí, neboť – pohleď, dítě – zase něco jiného je lepší u nás a taky máme něco, co nemají oni. A to je normální, v každé zemi něco je a něco není, a proto lidi jezdí sem a tam, aby si to přivezli nebo to aspoň viděli.

Dlužno uznat, že se vážně snažili. Ale stejně mě neuklidnili. Přestala jsem sice vyvádět, ale z hlavy mi tenhle filosofický rozpor už nevymazali. Naše země je krásná – naše země je blbá: Jak je to doopravdy? Vracela jsem se k tomu zážitku stále znovu a znovu a vlastně se k němu vracím dodnes. I takhle „to“ může začít.

*** *** ***

Ještě chci dodat jednu důležitou věc. Že totiž nešlo jen o to, že mě zarazil a rozhodil rozpor mezi předešlými tvrzeními o krásné zemi a aktuálním tvrzením, jež tu samou zemi označovalo za blbou. Něco ve mně, cosi v podstatě animálního, pudového a kořenového, zcela autenticky a s překvapivou razancí řvalo, že co je moje, to přece nemůže být blbé. Že co je moje, je zcela samozřejmě v pořádku.


Dopisy z Gottlandu I.

Autor: Helena Čížková | úterý 5.2.2013 12:58 | karma článku: 11.74 | přečteno: 565x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 33.84 | Přečteno: 574 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 1987 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 285 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 208 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 273 | Diskuse
Počet článků 55 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1743
...raději to nebudeme rozmazávat. Více na Jazyková inkvizice

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...