Moje dítě je moje
Ne, senátoři mi žlučí nepohnuli. Už jsem si nějak zvykla, že od politiků se lze nadít ledasčeho. Zřejmě by mě nepřekvapili ani návrhem, že každý, kdo chce občanku, musí odletět na Měsíc; aspoň na měsíc.
Ale „normální lidé“, ti mě překvapují stále. A stále mě vytáčejí. Tak jako v diskusi pod příslušným článkem. Ne, vlastně mě nepřekvapují, šokují mě.
Nuže: kdo má primárně vychovávat děti? Stát („společnost“), nebo rodina? Kdo? Co myslíte? Dobrá, vlastně je mi jedno, co si myslíte vy, je mi jedno, co si myslí kdokoli.
V tomto ohledu (a nejen v tomto) mě zcela sebestředně – nebo „rodinostředně“ – zajímá jen to, co si myslím já. A co si myslím? Že při výchově dětí mají mít první a nejdůležitější slovo rodiče. Ne společnost, ne stát, ne kdokoli jiný.
Ano, povinné školní vzdělání je asi neoddiskutovatelně dobrá věc (ať žije Marie Terezie). Ale jinak? Kdo má dětem vštěpovat hodnoty? Respektive: čí hodnoty si má dítě v první řadě osvojovat? Hodnoty abstrakta zvaného společnost? Nebo hodnoty, které vyznávají jeho otec a matka? (Jasně, jsem dost rozjetá a ještě víc naštvaná – ale na extrémy typu nacisticky, islamisticky nebo jinak extremisticky založených rodin momentálně kašlu, považujíc je za /naštěstí/ v současném evropském kontextu dosti okrajové.)
Nuže, abyste jako věděli: učím své dítě, aby nemělo rádo fašisty, nacisty, islamisty, komunisty, konformisty (mimochodem: viděli jste francouzský film Konformista? Ne? Tak si ho určitě někde sežeňte); učím je, aby nemělo rádo multikulturalismus, ale současně je vedu i k tomu, aby nemělo rádo apriorní rasisty; učím je, aby ctilo křesťany, buddhisty, hinduisty, židy, šintoisty, ba i ateisty; aby se mělo na pozoru před muslimy; učím je, aby ctilo Masaryka, Švehlu, Rašína, Thatcherovou, Churchilla, Wiesenthala, Reagana; učím je, aby nesnášelo Stalina, Hitlera, Gottwalda.
Smím? A smím své dítě vést k tomu, aby se naučilo číst v necelých pěti letech? Nebo jsem hnusný elitář, bezohledný vůči těm, kteří se to pořádně nenaučí nikdy? Smím je vést k tomu, aby si v osmi letech uvědomilo, že Rusko – historické i současné – je stát plný barbarství, že islámské diktatury představují hrozbu pro západní svět a že „genderová politika“ je kravina non-plus-futrál? Smím mu říkat, že kdo „to podepsal“ estébákům, je neomluvitelný lump?
Špatně, velmi špatně postavená otázka. „Smím?“ Na co se vůbec ptám? Kdo by mi toto měl povolovat? Stát? Pche! Náboženství? Pche! Kdokoli jiný? Pche! Jaképak povolení? Co je to za nesmysl? Primárně přece existují pouze dvě entity, které do toho mají co mluvit – otec a matka. Všichni ostatní jsou až daleko, předaleko za nimi.
Protestujete? Chcete říct, že vy sami chcete, aby na edukaci vašich dětí „pro jistotu“ dohlížel ještě někdo jiný než vy sami? Vaše věc. Považuji vás sice za pošetilé, ale pořád je to vaše věc. Ale jakmile začnete aktivně projevovat chtění, aby moje děti primárně ovlivňoval někdo jiný než já a jejich otec, nepřejte si mě. Fakt ne.
Helena Čížková
Co víš o svém sousedovi?
Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.
Helena Čížková
Transka... aneb Jak si připadat jako ufon
Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...
Helena Čížková
Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...
Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.
Helena Čížková
Pořiďte si trendového Downa
Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu XI.
Aneb všichni Češi jsou tlustí, smrdutí, závistiví, xenofobní a tak nějak celkově úděsní; až na mě, samozřejmě.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu X.
Aneb jedna mírně (ale fakt jen mírně) obstarožní anketa na téma co si my Češi o sobě samých myslíme.
Helena Čížková
Jak to vidí Islámský stát
Mám sklony k ironii, sarkastickým zkratkám, stylizovaným projevům. Ale v mém dnešním textu, který přináší úryvky z chystané knihy o Islámském státu, nic z toho nehledejte, není na to čas, prostor ani nálada.
Helena Čížková
Chudá a frustrovaná
Moc se nesmějte. Ano, jsem (relativně) chudá, tj. nemám a patrně nikdy nebudu mít příjmy jako úspěšný advokát či ředitel bankovní pobočky.
Helena Čížková
Zlo proti zlu
V pohádkách je to jinak. Zlý král tady, hodný král tam; hodný princ před jeskyní, zlý drak v jeskyni. Dobro proti zlu, jasné jak facka.
Helena Čížková
Ufňukaná fotbalová pohádka
Aneb trocha nostalgie. Odpusťte mi ji. A – táto, odpusť mi i ty, že jsme si později přestali rozumět. Asi jsme oba něco zvrtali...
Helena Čížková
A už mě (s těmi uprchlíky) štvete...
Neznám právní definici pojmu „uprchlík“. Nejsem právník, jen jazykář, takže uprchlík je pro mě ten, kdo odněkud prchá – většinou odněkud, kde to pro něho není snesitelné. A předpokládám, že k tomu má své důvody.
Helena Čížková
Miloš Zeman coby ochránce církevních pořádků
Namísto znaménka před závorkou tohoto textu budiž přiznáno, že je psán z pozice člověka, jenž sám pro sebe nevidí jediný důvod k sympatiím vůči Miloši Zemanovi; nebo aspoň k smířlivému náhledu na něj. Prostě nic, co by přesahovalo meze apriorního přikázání „miluj svého bližního jako sebe sama“, které je sice moudré, leč nikoli v prvoplánovém, povrchovém měřítku, a na které se koneckonců coby nekřesťan taky můžu vykašlat.
Helena Čížková
Kdo je tady nejchytřejší
O soutěži „Nejchytřejší Čech“ se na tomto serveru psalo. Když začínala, po prvním kole. „Co je to zase za blbinu“, řekla jsem si. Ale zvědavost mi nedala a pustila jsem si internetové vysílání.
Helena Čížková
Smrt jako mediální událost
Je 30. dubna, časomíra na mém počítači ukazuje 22 hodin a 42 minut. Iveta Bartošová, můžu-li věřit zpravodajským informacím, udělala poslední krok k ukončení svého života včera v 11 hodin a 29 minut.
Helena Čížková
Jasně, zavřete ho, až zčerná!
A vůbec – zavřete je všechny! A opovažte se udělat něco, co se nám, pravému a nefalšovaně lidovému lidu nebude líbit. Protože... víte, jak byste mohli dopadnout, ne?
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu IX.
A to je ta strašná země, země česká, průšvih můj? Dopis devátý aneb legendy o zbabělosti
Helena Čížková
30. leden 1933 otevřel cestu k naději
konstatoval ve svém projevu u příležitosti uctění památného dne, kdy byl úřad říšského kancléře svěřen do rukou světoznámého bavorského malíře, poslanec František Vobtáhlo.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu VIII.
A to je ta strašná země, země česká, průšvih můj? Dopis osmý aneb modlitba za konec klidu v Česku
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu VII.
A to je ta strašná země, země česká, průšvih můj? Dopis sedmý aneb slavný český rodák? A vy už jste někoho takového viděli?
Helena Čížková
100 minut
Pusťte si ten film. Ne proto, že je povedený, ani proto, že v něm hraje Meryl Streep. Ty důvody jsou jiné. A tohle není recenze. Ani omylem.
předchozí | 1 2 3 | další |
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1744x
Více na Jazyková inkvizice