„Komunikace je klíčová.“ Věta holá, oblíbená zejména teoretiky managementu, personalisty, odborníky na rodinné a partnerské poradenství či politický marketing; její popularita však povážlivě stoupá i u lidu prostého.
Sloveso komunikovat má ve všech jazykových mutacích, tu českou nevyjímaje, dva až tři základní významy, a sice dorozumívat se, spojovat a sdělovat.
Jenže už samotné tvrzení „komunikace je klíčová“ je svým způsobem úsměvné a nechtěně odhaluje podstatu úskalí, na které se snaží upozornit.
Řeknete-li totiž: „Nejdůležitější je dorozumět se,“ je smysl takového výroku nabíledni. Od dorozumění je jen krůček k porozumění a porozumění je zase předstupněm pochopení. Když se dorozumíme, máme šanci si porozumět a jeden druhého pochopit.
Když za mnou někdo přijde s tím, že mi musí něco sdělit, podvědomě zbystřím pozornost a chystám se mu naslouchat. Pokud na mě vyrukuje s tím, že se mnou hodlá komunikovat, zbystřím rovněž, ale z jiného důvodu. Bezděky se mě totiž zmocní pocit, že mi hodlá něco stůj co stůj narvat do hlavy. Že mu houby záleží na tom, jestli se dorozumíme a jestli mu porozumím, protože jeho hlavním cílem je vnutit mi svou vůli. Že sdělit mi nic nehodlá, natož, aby se mnou chtěl něco sdílet, případně se o něco podělit. Pakliže navíc nemíní komunikovat se mnou, ale chce mi něco komunikovat, něco se mnou vykomunikovat nebo nedejbože prokomunikovat, s výkřikem „apage satanas“ beru nohy na ramena a prchám k Neumětelům.
Komunikace, komunikovat (ale třeba i komuna) jsou slova původu latinského, a ač je čeština znala už dříve, jejich nebývalé oblíbenosti dnes vděčíme dominujícímu vlivu angličtiny. Anglické „commune“ znamená obec či společenství. A „common“ není jen „běžný“ či „všední“, nýbrž také, a to primárně „společný“. Coby podstatné jméno znamená „občinu“, případně „náves“, tedy společný či společenský prostor, místo setkávání. Jenže pozor – v angličtině jsou všechny tyto významy živé. Jakkoliv jde o jazyk germánský, latinismy jsou v něm o poznání častější a především se v něm používají mnohem déle než v naší mateřštině, takže se z nich nevytrácí původní význam.
V češtině to platí v míře mnohem menší. Tam, kde Angličané stovky let komunikují, my se stejně dlouhou dobu dorozumíváme. A máme ty nejlepší důvody v tom pokračovat. Protože dorozumění je opravdu klíčové.
