Bolí vás zuby? Pak v této prohnilé a předsudky nasáklé společnosti musíte chtě nechtě navštívit ordinaci dentisty. Ach, to ponížení! Sodoma Gomora!
Jste nuceni potupně usednout do křesla, otevřít pusu a odhalit něco tak intimního, jako je obsah dutiny ústní, úplně cizímu chlapovi. Ten je vyzbrojen sadou hrozivě vyhlížejících, podezřele (asi čistotou) blyštících se nástrojů. Zřejmě jejich vlastnictví mu propůjčuje pocit, že ví lépe než vy, co je pro váš chrup dobré.
Povýšeně, s pocitem poloboha uvede v chod sofistikovanou vrtačku, a je-li obzvlášť otrlý, rovnou vám vrazí mandibulární injekci. Sice se zeptá, stojíte-li o ni, ale oba víte, že je to jen tak pro formu.
A vůbec ho, necitu jednoho, nenapadne, že byste si tu bolest chtěli užít! Máte na to přece právo: Je to vaše bolest a – pořád ještě – váš zubní nerv.
Nadto je všechno kolem bílé, popř. zelenobílé, místnost čpí dezinfekcí – prostě je celá nelidsky sterilní. A než se vám zubař začne hrabat v puse, natáhne si gumové rukavice. Asi tím hodlá dát najevo svou nadřazenost a upozornit vás, že nejste hoden, aby se vás dotkl holou pokožkou.
Při tom všem navíc vydává arogantní pokyny jako: „Otevřít pusu! Zavřít pusu! Skousnout! Vypláchnout!“ Váš názor na jejich přiměřenost ho evidentně vůbec nezajímá, přinejmenším vám neposkytne sebemenší prostor k vyjádření.
A vám tak nezbývá než si aspoň představovat, jaké to bylo za těch utěšených časů, kdy se zuby ošetřovaly v důvěrně známém prostředí domova. Kdy k trpícímu přiběhl soused kovář, popadl kleště a zub, místo aby se nimral s jeho vyspravováním, zcela přirozeně vyrval. Žádná nepřátelská sterilita, žádné přehnané mytí rukou, žádná nepřirozenost v podobě vnucování porcelánové korunky.
Ne, pěkně přirozeně to bolelo jako tur, a po zubu – taktéž zcela přirozeně – zůstala jednoduše díra. Po jednom zubu jedna, po dvou dva, po dvaceti dvacet. Takže v pětatřiceti letech – díky přirozené (=žádné) péči o chrup – byl každý pěkně přirozeně bezzubý a přirozeně už nepozřel nic jiného než kašovitou stravu.
No jo, ale hledejte dnes kováře, že... Pomalu vymřeli. A když se nějaký tu a tam vyskytne, na jeho vizitce se většinou skví přívlastek „umělecký“. A říkám vám, na toho bude sotva spoleh. Umělci totiž také mívají sklony se ve všem moc nimrat, v tom jsou zubařům nebezpečně podobní.
A i kdyby vás potkalo to štěstí, že byste našli kováře opravdového, nenimravého, stanete se terčem úsměšků, pomluv a všeobecného opovržení.
Leč nepřátel se nelekejte, na množství nehleďte - náprava je na obzoru. Hnutí za přirozený porod už máme, takže když si založíte hnutí za přirozenou stomatologii, můžete si vzájemně vyměnit webové odkazy, pročež vás bude víc, nebudete se bát vlka nic. Příklady táhnou, takže zrod hnutí za přirozenou operaci slepého střeva, žlučníkových kamenů či dokonce za přirozenou cévní a mozkovou chirurgii už bude jen otázkou času.
A pak už se před námi konečně otevřou světlejší, přirozenější a zároveň i ekonomičtější zítřky. Jen namátkou: Umíte si vůbec představit, jak klesnou náklady na léčbu čehokoliv, až bude možno propustit 95 procent anesteziologů a ti zbylí se navrátí k jediným dvěma přirozeným druhům narkózy, tj. dřevěné a rumové?
Nehledě na to, že i otázka hrozícího přelidnění záhy přestane být aktuální.
