Dopisy z Gottlandu XI.
Milý M.,
co je moje, to přece nemůže být blbé. Co je moje, je zcela samozřejmě v pořádku.
Jenže člověk nežije ve vzduchoprázdnu. Vrůstá do situace, jak by řekl odborník na vývojovou psychologii. A toto vrůstání s sebou nenese jen nové a nové poznávání, ale – někdy naštěstí, jindy bohužel – pojí se i s novým a novým zapomínáním. Zapomínáme, co jsme si mysleli, co jsme cítili, zapomínáme i to, co nám bývalo nad slunce jasné.
A vrůstáš-li do české situace, pozvolna si zvykneš slýchat, že Češi jsou závistiví, zbabělí, lakomí, úzkoprsí, nevychovaní, buranští, neumějí se slušně/vkusně/nápaditě obléknout, že jsou hloupí, nevzdělaní, notoricky neúspěšní, líní, nepřejícní, byrokratičtí, nevrlí, neurvalí, špinaví, smradlaví, nezdvořilí, netaktní, zaostalí, sprostí, nepohostinní, zištní, sobečtí, rasističtí, xenofobní, nepořádní, prolhaní, kverulantští, netolerantní, pasivní, tlustí, opilí, nesportovní, opatrničtí, zlodějští, úplatkářští, stádní, neloajální, zachmuření, pomalí, nesebevědomí, plebejští, lokajští, zlomyslní, malodušní a já nevím jací ještě.
A neslýcháš to od ledaskoho – tedy od ledaskoho vlastně taky, ale kromě onoho ledaskoho i od lidí, od kterých slýcháš i takové věci, jako že lhát je hnusné a ubližovat slabším odporné, zatímco převádět nevidomé přes ulici je chvályhodné a jezdit na kole s nohama na řídítkách nebezpečné; zkrátka sdělení, jejichž pravdivost je zjevná či spolehlivě ověřitelná, sdělení, jimž nemáš důvod nevěřit.
V posledních dvaceti a něco letech navíc neuplyne týden, aby některý ze zdejších sdělovacích prostředků neobjevil nějakou další „typicky českou“ ostudnost. Kdo jich demaskuje víc, ten vyhraje.
Mimořádně oblíbená disciplína tohoto soupeření spočívá v tom, že se cizincům pobývajícím v Česku položí anketní otázka: „Co vám u nás nejvíc vadí?“ Výsledky ankety pak vyjdou v podobě zprávy, uvedené – jak jinak: „Cizincům v Česku vadí / Cizinci si v Česku stěžují na ... (dosaď libovolnou hodnotu proměnné).“
Napadlo mě ty zprávy sbírat a po pár stovkách si udělat takovou malou soukromou rešerši. Jenže nejsem moc důsledná, a tak z toho sešlo. Nicméně jedna z nich mě opravdu uhranula a straší mi v hlavě už pár let. Mimo jiné se v ní totiž psalo, že „cizincům v Česku vadí knedlíky“. Tedy, abych to upřesnila, nikoli to, že tam a tam jim knedlíky uvařili špatně, ale že je tam mají na jídelním lístku.
Pominu-li, že nevím o restauraci, která by podávala pouze a jedině knedlíky nebo kde by každého hosta nutili sníst aspoň jeden knedlík s tím, že jinak nedostane ani nic jiného, okamžitě mi naskočilo, jak by asi dopadl pisatel, který by do italských novin napsal článek, že cizincům v Itálii vadí těstoviny (hádám, že by ho uškrtili špagetou nebo tak něco). A už vůbec si neumím představit, že by podobnou otázku položili třeba v Saúdské Arábii, a ještě míň to, s jakou by se potázal člověk, který by odpověděl, že velmi nelibě nese, že musí pětkrát denně poslouchat muezzinovo volání nebo že tam v restauraci nedostane vepřové.
U nás však ta informace přece jen zapůsobila. Čeští restauratéři sice knedlíky na černou listinu nedali, ale lidem zřejmě utkvěla v paměti. Kdykoli jsme od té doby s kamarády rozmýšleli, kam pozvat nějaké přátele ze zahraničí, pokaždé se ozval aspoň jeden hlas: “Tam ne, tam dělají knedlíky.“
Jeden by si možná řekl, že takové úzkostlivé dbaní o blaho návštěvníků z cizích zemí je hezké. Ale má to háček. Zprávy tohoto typu totiž neslouží především k tomu, jak to zařídit, aby se u nás hosté z ciziny cítili co nejlépe, ale k tomu, abychom měli další důvod prohlašovat sami sebe za hrozné.
Nejsme Italové ani Saúdští Arabové. Vyrostli jsme v zemi, kde napříč všemi sociálními, příjmovými, intelektovými či zájmovými vrstvami snad není sešlosti, v níž by nepřišla na přetřes některá z hrůzných českých národních vlastností. A co víc – toto téma stmeluje účinněji než kterékoli jiné. Troufnu si tvrdit, že hrozí-li, že si účastníci hospodského sezení, rodinné oslavy, srazu spolužáků, podnikového večírku, zasedání správní rady či schůze parlamentního výboru vjedou do vlasů, stačí vytasit se s nějakou zvlášť ohavnou příhodou a prohlásit: „Tohle se může stát jenom v Česku.“ Rázem je rozmíška zažehnána a všichni přítomní jako zázrakem dospějí k družné shodě.
A jak je to tedy s těmi strašnými českými vlastnostmi doopravdy? Soudím, že žádná z nich není nijak zvlášť typicky česká. Jednoduše mi připadá krajně nepravděpodobné, aby se všechny negativní lidské vlastnosti koncentrovaly na cca jedné šestitisícině povrchu zemského. Už dlouho však sleduju jiný, velmi zajímavý jev, tak zajímavý, že nechápu, proč si ho zatím nikdo nějak slyšitelně nevšiml.
Nezažila jsem totiž, aby o sobě někdo z mých krajanů prohlásil: Já jsem buran; já mám lokajskou náturu; já kradu, lžu, smrdím, jsem nepohostinný, prospěchářský a nepříliš přátelský. Kdepak: Takový já nejsem, tohle já nedělám. Já ne, ale „Češi“, ti ano. Většina Čechů. Skoro všichni. Já nikdy.
Co to znamená? Že netušeně obrovské množství Čechů se od svého národa distancuje? Hm, možná. Ale nelze vyloučit, že tu máme do činění ještě s něčím jiným, s něčím mnohem víc šokujícím. Totiž že v České republice žije ve skutečnosti pouze mizivé procento Čechů a statistiky sčítání lidu jsou tedy z nějakého důvodu klamné. Že majoritu zde nutně musí tvořit nějaký úplně jiný národ než Češi. Etnografové by měli zpozornět: Přímo uprostřed Evropy – tedy ne někde na nějakých předevčírem lokalizovaných ostrůvcích u Antarktidy, nýbrž před zraky všech – si vesele vegetuje jakási dosud neobjevená, neprobádaná a nepojmenovaná národnost!
...
Starší dopisy z Gottlandu zde; vše psáno v létě 2012.
Helena Čížková
Co víš o svém sousedovi?
Já o těch svých nevím nic. A také o nich nic vědět nechci, jsou mi srdečně ukradení. Nevím, jestli chodí v neděli do kostela, v pátek do synagogy, ve středu do kina, zda vstávají v šest nebo v jedenáct... a vědět to nehodlám.
Helena Čížková
Transka... aneb Jak si připadat jako ufon
Bylo nebylo, dávno tomu, kousek od mého pracoviště sídlila kavárna. Na stěnách zajímavé obrazy, na stole dobrá káva a zákusky, za barem milý personál. A tak jsme tam chodili. Na pracovní schůzky i posezení s přáteli. Až jednou...
Helena Čížková
Podvlíkačky blaho cítí, mohou-li si v slunci vlát...
Svůj k svému, říkala moje babička. A taky říkala, že na hrubý pytel patří hrubá záplata. Samozřejmě na ty výroky neměla „autorská práva“, ta náleží lidem, jejichž jména nejspíš již nikdy nezjistíme.
Helena Čížková
Pořiďte si trendového Downa
Přeháním. Zatím to tak daleko nedošlo. Ale co není, může být, jak praví nikoli klasik, nýbrž to, čemu se říká lidová moudrost.
Helena Čížková
Dopisy z Gottlandu X.
Aneb jedna mírně (ale fakt jen mírně) obstarožní anketa na téma co si my Češi o sobě samých myslíme.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Podmínky míru musí určit Ukrajina, říká ministryně obrany Černochová
Premium Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) o sbírce na munici pro Ukrajinu, komunikaci náčelníka...
Vědmy jdou do akce. Mladé dronařky tvrdě cvičí a chystají se na Rusy
Premium Ukrajina (od zpravodajů iDNES.cz) Válka na Ukrajině je v nemalé míře válkou dronů a technologií. Ukrajina, ale i Rusko je vyvíjejí,...
Americkou Oklahomu a okolní státy zasáhla série tornád. Úřady hlásí čtyři mrtvé
Nejméně čtyři mrtvé si vyžádala série tornád, která od sobotního večera zasáhla Oklahomu. Podle...
Nikdy nekončící hrozba. Finsko si zvyká na nový vztah s Ruskem
Ozbrojení finští pohraničníci na běžkách střeží východní část země, nejnovější a nejdelší hranici...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 55
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1744x
Více na Jazyková inkvizice